16.11.2011
APOSEPSIS: PLNÍME INFUZNÍ VÁČKY SVÝCH PACIENTŮ
S pražskou nu-metalovou kapelou Aposepsis jsem si povídal o její minulosti, přítomnosti i budoucnosti. A dozvěděl jsem se mnoho informací ze zákulisí kapely i o chystané nahrávce.
Aposepsis .. co znamená tenhle název? A co by měl posluchačům evokovat?
Může se to vykládat různě, třeba jako úplně shnilá tkáň, fatální otrava krve, zaplavení organismu nákazou. Měl by vystihovat vysoký infekční koeficient naší muziky.
Co vás vedlo k založení kapely a jak začátky probíhaly?
K založení kapely nás přivedla touha po poznání. Chtěli jsme poznat, jak hluboce nakažlivě můžeme působit na lidský organismus. Zda můžeme dosáhnout stavu, kdy si jedinec, zasažený hudební infekcí, vytvoří závislost na hudbě našeho koncilia. Taková malá substituce například za návyková psychofarmaka.
A naše začátky probíhaly podle pravidel experimentů z doby kamenné. Jako správní výzkumníci jsme totiž nákazu vyzkoušeli nejprve sami na sobě. Úspěšně.
Po jaké době jste se shodil na tom, do jakého hudebního stylu se budete profilovat?
My jsme se na stylu nikterak nedohadovali. Tohle za nás na začátku vyřešil zakladatel kapely, Honza, alias Krutopřísňák, neboli SADO. Už z jeho přezdívky je jasné, že nám ten hudební styl zkrátka určil. (Dnes ale všechny otázky, týkající se kapely, řešíme výhradně demokratickým způsobem. My něco navrhneme a Honza to schválí. Někdy.)
Náš odborný termín "Medical Rock" od nás na serveru last.fm dokonce převzala i japonská kapela Sex-Android. To potěší.
Kdo vymýšlel vizuální stránku vašeho vystupování?
Vzhledem k tomu, že název kapely je vzat z tajných medicínských knih, nevedla k vizuální stylizaci příliš dlouhá cesta. Chtěli jsme se odlišit, to ano, aby si nás posluchači pamatovali. Tak vznikla původní image seriózních nemocničních instrumentářů a zdravotní sestry. Později, při jednom dobročinném vystoupení v operačním sále opuštěné psychiatrické léčebny jsme našli v klecovém lůžku zapomenutého chovance. Byl ve zbědovaném stavu, ale stále naživu a tak jsme se ho ujali. On pak obohatil náš pódiový obraz i o jemně psychotické tóny.
Co se vám zatím nejvíc povedlo, na co jste pyšní?
My jsme pyšní na celou svoji zatímní historii. Když uvážíme, jak jsme začínali, je naše současná pozice na klubové scéně vlastně malý zázrak. Ale to lepší teprve přijde. A možná už to není daleko.
Kam směřujete dál a čeho byste v budoucnu rádi dosáhli?
Do konce letošního roku bychom chtěli nahrát zcela novou kompozici. Tentokrát však už nebudeme tvořit hudební záznam pomocí EKG a sonografu jako doposud, ale v profesionálním nahrávacím studiu. Když půjde všechno dobře, dostane se ta nahrávka už na jaře příštího roku na stůl hudebních dramaturgů vybraných rádií v Evropě i USA.
A kdo zná historii profilu našeho muzicinálního konsorcia na Bandzonu, ten ví, že na květen roku 2020 plánujeme koncert v londýnském Wembley.
Na co se můžeme těšit v nejbližší době?
Těšte se, že zítra ráno vstanete a nic vás nebude bolet. A když už vás něco bolet bude, těšte i z toho; pokud něco cítíte, znamená to, že jste ještě naživu. Naši pacienti, jak říkáme svým fanouškům, za námi v takových chvílích přicházejí s vyschlými infuzními váčky, aby si je obrazně naplnili čerstvým hudebně-infekčním nálevem. A jak jsme už uvedli, my ten nálev brzy obohatíme o zbrusu nový opus.
Koncertujete rádi? Kde se vám hrálo nebo hraje nejlépe?
Ohromně rádi! Doby, kdy jsme prováděli naše muzicinální experimenty jen v karanténní zóně, jsou ty tam. Nyní šíříme svůj hudební mutagen do okolního prostředí ve veřejných transfúzních stanicích. A poslední dobou se zdá, že nám svědčí atmosféra pražského operačního sálu Modrá Vopice. Tam jsme hráli s americkými Karma To Burn i s králi pražské klubové scény Hentai Corporation. Ale vystupovali jsme tam i s kapelami s menšími zkušenostmi, než máme my sami, a atmosféra byla stejně velice příznivá. Uvolněná, jestli mi rozumíte.
Návštěvnost koncertů je teď docela mizerná. Jak je to s vámi? Podporují vás fanoušci?
My jsme loni na fesťáčku na severu Čech narazili na partu, které se naše muzika zalíbila natolik, že si založili vlastní skupinu na Facebooku a nelitují času ani peněz, aby za námi na vystoupení jezdili i několik hodin autobusem. Říkají si „APOSEPSIS ultras“. Bez jejich podpory bychom určitě nedosáhli tak dobrých výsledků například při internetovém hlasování v soutěži Metalgate Massacre, kam jsme se letos přihlásili. Jinak v Praze je to s návštěvností koncertů tvrdšího žánru obecně skutečně bída. Pár skalních přívrženců ale máme a jsme za to osudu vděčni. Od nich totiž často dostáváme po skončení operace velice cennou zpětnou vazbu formou zápisu do operační knihy přání a stížností.
Co byste vašim posluchačům chtěli vzkázat?
Buďte zdrávi, milí pacienti! A ještě: Milujte se a množte se!
Díky za rozhovor!
Klikni na fotku pro zobrazení galerie z koncertu Aposepsis.
Líbil se ti článek? Sdílej ho na Facebooku.SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
ATARI TERROR - PART 3: FINAL WARNING
Atari Terror mám opravdu rád, to se přiznám bez mučení. Jsou pro mě nejzásadnější kapelou na poli domácího tvrdého crossoveru. A proto jsem spolu se zástupem fanoušků netrpělivě očekával vydání více >
Je mi velkým potěšením, že vám můžu představit debutovou desku pražské metalcoreové kapely [xXXx]. Album s názvem My Life My Pride vyšlo 16. července 2011 a já vám hned na úvod a bez jakýchkoli více >
KOMENTÁŘE: